Baví nás to spolu už 25 let.

Eva Petrová: Úplně náhodou jsem v Kauflandu narazila do jedné paní díky mé malé dceři, za kterou jsem běžela. A když jsme se na sebe s paní podívaly, najednou jsme zůstaly jako opařené. Ta paní byla kamarádka, která se v deváté třídě odstěhovala hodně daleko a neměla jsem na ní žádný telefon. Mobil měl tenkrát málo kdo, a tak jsme si pár let jen psaly a už se nikdy neviděly. Vůbec netuším, jak mě poznala. Já jí poznala hned, protože je to zrzka s opravdu výraznou pihou na tváři ve tvaru srdíčka. Padly jsme si do náruče. Bylo to krásné a dojemné setkání a od té doby se vídáme, protože od sebe bydlíme jenom kousek a ani jedna jsme to nevěděly. Děkuji milý Kauflande, bez vašeho obchodu bychom se možná nikdy nepotkaly.

Jana Vyskočilová: Ráda vzpomínám na příhodu, kdy byl můj nejstarší syn ještě malý, já vybírala v regálu, zboží vložila do vozíku, chytla synka za ruku a urychleně jela k pokladnám. Slyším najednou z dáli strašný pláč, otočím se a v dálce stojí můj synek a brečí a brečí. Kouknu na dítě, které držím za ruku, a on na mě vyjeveně kouká cizí chlapeček. Triko, výška, věk i vlásky měl úplně stejné. Tak takhle jsem si zaměnila synka za cizí dítě.

Jarin Jankovský: Jednou jsem volal ženě, kde je a ona: „Jsem v Kauflandu.“ Říkám: „Dobře, běžím za tebou.“ Jelikož měla narozeniny, tak jsem ji chtěl překvapit. Z dálky ji vidím (myslel jsem si, že to je ona). Běžím za ní, chytím ji zezadu, dám jí pusu do vlasů a říkám: „Lásko všechno nejlepší k narozeninám a tady máš kytku.“ A co osud nechtěl, byla to místo mojí ženy starší paní s podobnou bundou i postavou. Paní se otočila, usmála a řekla, že narozeniny nemá, ale že kytku si ráda vezme.

Jaroslav Černík: Poraďte mi nějaké fakt dobré párky, ptal jsem se v úseku lahůdek a salámů v Kauflandu v Ostravě. „Mame tu fajne syrove parky,“ odvětila paní prodavačka. Já Pražák na to: „To si je musím ještě doma vyudit nebo uvařit?“ „To né, ony jsou se sýrem.“ Holt Ostrava a jejich nářečí.

Leoš Vyskočil: Byl jsem s otcem na jaře nakupovat v Kauflandu a táta, který má už hodně požehnaný věk, si chtěl u pultu říct o vážený Camping salát. Když řekl slovo „Camping“, tak mu vyletěla z pusy protéza, přeskočila pult a skončila u nohou prodavačky. Prodavačka se protézy sice lekla, ale zachovala klid, přehodila zubní protézu igelitovým sáčkem a tátovi s úsměvem podala.

Markéta Potužníková: Když můj tatínek pokaždé zjistil, že na prodejně nakupuje i někdo známý, schoval se třeba za chlaďák a čekal. Jakmile k němu došel, taťka ho chňapl za nohu a pěkně nahlas zavrčel a vzápětí i zaštěkal! V tu chvíli mu bylo úplně jedno, že ten dotyčný je na infarkt a kolem nich je právě houf nakupujících. Pokaždé jsme se od něj držely stranou, že k nám vůbec nepatří. Dnes už mu to věk a bolavé klouby nedovolují, naštěstí.

Maruška Pekařová: Když byl vnouček malý, tak čtyři roky nazpět, sotva chodil a uměl pár slov, ale pijo (pivo) uměl. Jednou jedeme a samozřejmě okolo nápojů a piva a on začne řvát na celý krám "Baba pijo, baba pijo.“ Snad čtvrt roku jsem nešla k regálům s pivem.

Monika Boučková: V oddělení drogerie koukáme s přítelem na šampony. On přítel už moc vlasů na hlavě nemá, tak jsem se ptala, proč bere dva šampony, když stačí na tu jeho hlavu jeden a ještě vydrží dlouho. Váš zaměstnanec pobavil a dodal, že jestli chceme vědět, co zastaví padání vlasů. No přece podlaha.

Pavel Hobza: Při nákupu v Kauflandu mě zaujala jedna nakupující slečna, která se mi velmi líbila. Nevěděl jsem, jak ji zaujmout, tak jsem do jejího košíku tajně vhodil velké balení luxusní kávy za asi 400 Kč. Stál jsem za ní ve frontě u poklady a když na ni přišla řada, zjistila že má v košíku tu kávu a že na její zaplacení nemá peníze. Měla je akorát na to, co si do košíku dala. Nabídl jsem, se že kávu zaplatím za ní, a od té doby jsme spolu už sedm let.

Veronika Štěpánka Václavková: Mě takto pobavily dvě babči u zeleniny v Kauflandu.
První babča povídá té druhé: „Mají krásná rajčata!“
Druhá babča: „Já rajčata nejím.“
První babča odvětila: „No, ale jsou v akci!“
Odpověď té druhé: „No tak to si vezmu alespoň dvě kila!“
Od té doby s mojí sestrou tuhle hlášku používáme, na cokoliv, co je v akci.

Zdena Sedláková: Paní si před pár lety ve zmatku spletla košík a dala nám do něj její dítě. Nejvíc překvapený byl manžel, co jsem to přichystala za překvapení, než mu došlo, že je to omyl.