Slanina: tajná hvězda kuchyně

Slanina pochází z břišní části prasete. Má silně kouřové aroma a slanou chuť. Pokud se slanina opeče, je její silné aroma ještě intenzivnější. Slanina se prodává buď nasolená a uzená, z části ale také sušená nebo vařená. K dostání je také jako snídaňová slanina. Ta má velký podíl svaloviny ležící pod sádlem a výborně se hodí jako vydatná obloha na chleba. 

Metody konzervace potravin jsou známé již tisíce let. Už Římané udili maso, nakládali jídlo do soli nebo ho vařili v horké slané vodě. Proto byla sůl ve středověku velice cenná a stala se nejdůležitějším konzervačním prostředkem. Šunka se v minulosti uchovávala uzením, solením nebo sušením na vzduchu.

Slanina je ideální jako obloha na chleba nebo nakrájená na malé kostičky jako přídavek do polévek či eintopfů. Může být vařená, nasolená nebo uzená. Během grilovací sezóny se čerstvá slanina, tedy z velké části neupravená, s oblibou dává na gril. Italové z ní vyrábějí pancettu, lahodné srolované maso z bůčku. Většinou se prodává sušená na vzduchu. Velmi tučná hřbetní slanina se v kuchyni obvykle používá ke špikování nebo obalování libového masa a je vhodná k výrobě sádla, takže slouží vlastně jen jako přísada.

Jak se slanina skladuje

Pokud koupíte slaninu vcelku, rozhodně ji skladujte na suchém a chladném, ale rozhodně vzdušném a především tmavém místě. K tomu se hodí zejména sklep. Kdo nemá sklep, může ale bez problémů ke skladování použít lednici. Poté by se však měla slanina vakuově zabalit. Takto vydrží několik měsíců.

Po nakrojení je však třeba slaninu vzduchotěsně zabalit a uložit ji do chladničky. Tam vydrží bez problémů několik dní. Aby se zvýšil požitek při konzumaci, je třeba vakuově balenou slaninu před konzumací nechat nějakou dobu při pokojové teplotě, aby mohla dýchat.

Podle toho, z jaké části prasete slanina pochází, obsahuje více či méně tukové tkáně. Například slaninu ze zad tvoří čistá tuková tkáň, břišní slanina či prorostlá slanina obsahují svalovinu z prorostlého břicha prasete.