Quinoa: energetické zrno z And

Názvy „proso“ nebo „rýže“ pro quinou jsou spíše zavádějící, protože tato kulturní rostlina vůbec nepatří do čeledi trav, ale spíše do podčeledi merlíkovitých nebo do čeledi laskavcovitých. Z botanického hlediska je tato jihoamerická plodina příbuzná spíše červené řepě, mangoldu nebo špenátu. 

Quinoa jako pseudoobilovina

Z rostliny quinoa lze použít jak semena, tak listy. Listy jsou obzvláště bohaté na minerální látky a jsou oblíbené jako zelenina, ale také jako salát. Naopak semena této všestranné rostliny nejsou nepodobná zrnům. Proto se quinoa často označuje jako „pseudoobilovina“.

Z hlediska nutričních hodnot předčí mnoho běžných druhů obilovin.  Zejména obsah hořčíku a železa je nadprůměrný. Quinoa je také považována za vynikající zdroj bílkovin. Jelikož neobsahuje lepek, lze ji použít jako náhradu obilovin při nesnášenlivosti lepku. Označení „pseudoobilovina“ se potvrzuje i v jiném ohledu, protože ze semen této rostliny je skutečně možné vařit pivo.

Quinoa pochází z And v Jižní Americe, kde se pěstuje více než 5 000 let – zejména ve výšce 4 000 metrů. 

Opravdu malá semena (asi velikost hořčičného semena) jsou stejně jako amarant bezlepková pseudoobilovina. Lze ji používat stejně jako rýži. Quinou je možné jíst samotnou nebo jako součást müsli. Před vařením se quinoa namáčí. Neuvařená quinoa by se měla skladovat na tmavém místě s konstantní teplotou a v suchu. Syrová quinoa se dá skladovat dva až tři roky od data výroby. Uvařená quinoa se dá v chladničce skladovat až jeden týden. Zmražení je možné.

Quinoa obsahuje hodně kvalitních bílkovin, železo, hořčík, mangan, zinek a kyselinu listovou. Je to zdravá alternativa k rýži.