Sója: univerzální luštěnina

Růst sóji je podobný růstu fazolí. Z botanického hlediska se jedná o motýlokvětou rostlinu z čeledi bobovitých. Rostlina vytváří malé, nenápadné bílé až světle fialové květy. Z nich se vyvíjejí jemně ochmýřené, několik centimetrů dlouhé sójové lusky. V těchto luscích je až pět semen. Samotné sojové boby jsou dva až maximálně deset centimetrů dlouhé. Mají kulatý, ledvinovitý tvar a jsou bílé až nahnědlé. V nezpracovaném stavu mají vůni podobnou špaldě nebo pšenici. Naproti tomu mléko ze sójových bobů chutná výrazně sladkokysele. 

Užitková rostlina sója se objevila v Japonsku před více než 3 000 lety a v Koreji přibližně před 1 500 lety. V té době začali lidé sóju poprvé pěstovat a v průběhu tisíciletí se rozšířila po celém světě. Sója se nyní pěstuje na více než šesti procentech světové zemědělské půdy. Rostlina miluje teplé a vlhké podnebí, a proto se jí daří v subtropech a tropech.

Sojové boby jsou základem pro výrobu nejrůznějších potravin jako například tofu, sojové mléko a jiné. Ke konzumaci za syrova je naopak sója méně vhodná. Čerstvá se podobá hrachu, který se podává dušený nebo vařený, a je známá pod názvem edamame. Sušené sojové boby mají uskladněné v temnu a suchu trvanlivost několik měsíců.

Sójové boby jsou bohaté na zdravé tuky a vlákninu a poskytují také velké množství cenných minerálních látek, takže je lze celkově zařadit mezi velmi zdravé potraviny. Zralé sójové boby navíc obsahují velké množství bílkovin, takže sójové produkty jsou zajímavé také pro budování svalů.