Proso: návrat zdravé obiloviny

Pojem proso je souhrnný název pro různé druhy rostlin z čeledi lipnicovitých. Je k dostání v různých barvách, například bílé, žluté, červené nebo hnědé. Červené druhy přitom obsahují více antioxidantů, které chrání buňky před stárnutím, naopak žluté více betakarotenu, který jako předstupeň vitaminu A tímto zásobuje tělo. Jsou-li zrna spíše sklovitá, mají vyšší, ale nepříliš hodnotný obsah bílkovin.

Proso je jedním z nejstarších druhů obilí na světě a má svůj původ ve východní Asii a Africe. V Číně se pěstovalo již dávno před naším letopočtem a do střední Evropy se pravděpodobně dostalo po Hedvábné stezce. Již ve starověku bylo proso symbolem píle a plodnosti, z čehož se vyvinul zvyk házet na nevěstu prosná zrna. Ve středověku bylo možné uskladnit velká množství jako nouzové zásoby a sloužilo jako hlavní druh obilí. Během 17. a 18. století bylo proso především v Německu vytlačeno nově zavedenou potravinami bramborami a kukuřicí, a také pšenicí a žitem, které měly podstatně vyšší výnosy a pěstovaly se masově.

Proso se dále dělí na zlaté a hnědé proso. Hnědé proso není na rozdíl od prosa zlatého loupané, ale zpracovává se na mouku a prodává se jako potravinový doplněk. Oloupané zlaté proso se zpracovává na zrna, mouku, krupici, vločky nebo šrot. Pokud se má zlaté proso konzumovat ve své základní loupané podobě, je nutné ho předem uvařit. Proso by se mělo skladovat na chladném a suchém místě, chráněné před světlem.

Tato drobnozrnná obilovina obsahuje mnoho cenných živin, zejména stopové prvky, minerály a pro tělo nezbytné vitaminy a aminokyseliny. Proso je zdrojem železa, zinku a hořčíku a obsahuje kyselinu křemičitou. Proto je prospěšné nejen pro krvetvorbu, ale pomáhá také posilovat pokožku, vlasy a nehty. Kromě toho je proso vhodné pro vegetariánskou nebo veganskou stravu a pro diabetiky. Je také lehce stravitelné a dokonce bezlepkové. Proso se pro svůj vysoký obsah živin často používá také jako dětská výživa.