Kerblík: dodává pokrmům svěží nádech

Kerblík (Anthriscus cerefolium) je rostlina, která dorůstá výšky 70 až 80 centimetrů a botanicky je blízkou příbuznou petržele a mrkve. Chuť kerblíku je rozmanitá a připomíná petržel, anýz a estragon. Rostliny kerblíku připomínají kapradiny, jejich listy jsou zpeřené a na okraji mírně pilovité. Ve volné přírodě se kerblík vyskytuje především v oblastech s mírným podnebím v jižní a střední Evropě, ale za vhodných podmínek jej lze pěstovat i na zahradě, v květináčích nebo ve sklenících.

Kerblík pochází z východní Evropy a západní Asie. Rostlina je dnes rozšířená v Evropě a Severní Americe, vyskytuje se i v horských regionech do výšky 2 000 metrů.

Díky své lehce nasládlé chuti dodává kerblík pokrmům svěží nádech. Zvláště vhodný je do bylinkových omáček a polévek, jako například „frankfurtská zelená omáčka“. Kerblík je kromě toho vedle bazalky jednou z mála bylinek, které se používají jako součást dezertů, zejména ve špičkové gastronomii, a často se přidává do sorbetů („polozmrazených“ zmrzlinových dezertů). 

Navzdory svému velmi intenzivnímu a silnému aroma není kerblík primárně dominantní bylinou, ale podporuje téměř všechny chutě a pokrmy, obzvláště dobře se však hodí k rybám a drůbeži. Díky atraktivnímu vzhledu a velmi intenzivní vůni se zejména listy často používají také jako dekorace.

Toto byste měli mít na paměti při použití a skladování

Vzhledem k jemné struktuře se kerblík nesmí příliš dlouho zahřívat a měl by se přidávat až těsně před koncem, jinak se jeho éterické oleje vypaří. Kerblík by se měl používat vždy čerstvě sklizený, protože listy krátce po rozkrojení ztrácejí barvu a stávají se světle zelenými až nažloutlými. Čerstvý kerblík by se měl rychle spotřebovat. Chlazený vydrží asi týden.

Jako léčivá rostlina měl kerblík v minulosti účinky na čištění krve, vitalizující a močopudné účinky. V dnešním přírodním léčitelství naopak kerblík téměř nehraje roli. V kombinaci s jiným kořením zesiluje jeho účinek.