Medvědí česnek: malý bratr česneku

Bazalka potřebuje hodně tepla a je to jednoletá rostlina. Její listy se v kuchyni používají jako koření v čerstvé i sušené podobě.

Kopr je léčivá rostlina a koření a má mnohostranné použití. Původně kopr pochází z Malé Asie a jižní Evropy.

Keře kaparů jsou velmi skromné a daří se jim i na chudých, jinak neúrodných půdách. Poupata kapary patří mezi koření.

Kerblík je jednoletá bylina, botanicky patří do čeledi miříkovitých, a je tedy ze stejné čeledi jako kopr a petržel.

Koriandr patří k nejstarším ze všech známých koření. Opticky se rostlina s jemnými listy podobá petrželi, chutná ale úplně jinak.

Existuje několik druhů řeřichy. Používá se především jako koření a roste na domácí zahrádce i v miskách a květináčích na okenním parapetu.

Libeček je aromatická bylina se štiplavě trpkou chutí. Je nenáročná, odolná vůči chladu a používá se jako kuchyňská bylina nebo léčivá rostlina.

Majoránka stejně jako máta, bazalka, levandule a šalvěj patří do čeledi hluchavkovitých. Má plnou, lehce nasládlou a trochu hořkou chuť.

Výraz máta pochází z latinského slova „menta“, které je odvozeno od jména řecké nymfy Minthé. 

Petržel je plodina, která roste velmi pomalu. Má buď hladké, nebo kudrnaté listy a používá se k vaření nebo se jí čerstvá.

Rozmarýn je koření z čeledi hluchavkovitých, které roste na věčně zelených polokeřích. Hodí se do vydatných jídel.

Listy šalvěje jsou úzké a lehce ochlupené. Je to velmi výrazné koření, a proto by se při vaření mělo používat opatrně.

Pažitka pochází původem ze Střední Asie. Ale již od středověku se pěstuje i v Evropě. Hovorově se označuje také jako „šnytlík“.

Tymián patří mezi hluchavkovité. Rozlišujeme mezi pravým, citrónovým a širokolistým tymiánem.