Košťálová a stonková zelenina: vyzkoušeli jste?
Košťálová zelenina zahrnuje ty druhy zeleniny, jejichž květy nebo poupata jsou jedlé. Patří sem květák, brokolice, romanesco a artyčoky. Známými zástupci stonkové zeleniny jsou tyto potraviny: chřest, řapíkatý celer, rebarbora a sladký fenykl.
Košťálová a stonková zelenina má tyto speciální vlastnosti
Košťálová zelenina má většinou velice aromatickou a intenzivní chuť. Také zástupci stonkové zeleniny mají obvykle také velmi ostrou až mírně nakyslou a intenzivní chuť. Stonková zelenina je proto oblíbená zejména jako rostlinné koření nebo jako příloha k vydatným pokrmům.
Košťálová zelenina
Košťálová zelenina je obzvláště bohatá na vlákninu; v košťálové zelenině se jí obvykle nachází přibližně 10 gramů na 100 gramů produktu. Kromě toho obsahuje jeden až tři gramy bílkovin a sacharidů na 100 gramů, takže jsou celkově velmi nízkokalorické, ale přesto syté. Jelikož košťálová zelenina roste nad zemí, je obsah vitamínu C v ní zpravidla vysoký; vzácností není až 50 miligramů ve 100 gramech. Košťálová zelenina obsahuje také velké množství draslíku, vápníku a hořčíku a také sodíku.
Stonková zelenina
Stonková zelenina má v průměru podobné rozložení makroživin. Zpravidla také obsahuje přibližně 10 gramů vlákniny na 100 gramů a jeden až tři gramy bílkovin nebo sacharidů. Na tomto místě je třeba zmínit také vysoký obsah vitaminu K a kyseliny listové ve zralé stonkové zelenině. Stonková zelenina zároveň vykazuje značné množství vitaminů A, B a E. Stonková zelenina, stejně jako košťálová zelenina, obsahuje velké množství draslíku, který má zásaditý účinek a snižuje hodnotu pH.
Odkud košťálová a stonková zelenina původně pochází?
Velká část dnes konzumované košťálové zeleniny pochází původně z oblasti Malé Asie. Zde je třeba uvést především květák, který byl dříve znám jen v Malé Asii. Až v 16. století se košťálová zelenina postupně rozšířila také do Evropy. Zatímco v Německu, Rakousku a Švýcarsku se nyní pěstuje i domácí košťálová zelenina (například květák, brokolice nebo romanesco), existuje i exotická košťálová zelenina (například artyčoky nebo kapary), která se dováží. Pěstování stonkové zeleniny naopak zažilo určitý rozmach v Evropě až ve 20. století. Nejprve se v Evropě profesionálně pěstovala pouze rebarbora.
V anglo-americké oblasti je řapíkatý celer oblíbený odjakživa, nyní se ve velkém pěstuje i v Evropě. Také stonková zelenina se konzumuje již po tisíciletí. Její objev jako potraviny byl však spíše náhodný, protože stonková zelenina, stejně jako zelenina košťálová, se obvykle nedá jíst syrová, ale musí se nejprve vařit, dusit nebo smažit. Stonková zelenina se dnes pěstuje téměř po celém světě. V Evropě jsou hlavními pěstitelskými zeměmi stokové zeleniny Itálie, Španělsko a Francie. Košťálová zelenina se pěstuje spíše v jižnějších oblastech, především v Portugalsku, Španělsku, Turecku, Egyptě a Izraeli, dále v USA a také v Číně. Vzhledem k rozdílné době zrání je košťálová a stonková zelenina k dostání téměř po celý rok.
K čemu lze košťálovou a stonkovou zeleninu použít?
Košťálová a stonková zelenina se kvůli vysokému podílu vlákniny nedá zpravidla konzumovat syrová; výjimkou je řapíkatý celer. Proto je košťálová a stonková zelenina oblíbená zejména vařená nebo dušená. Hodí se například jako zdravá zeleninová příloha k vydatným pokrmům, ale také jako přísada pro přípravu smoothies. Kromě toho je košťálová a stonková zelenina oblíbená také jako hlavní složka zeleninových pokrmů, jako jsou zeleninové pánve nebo zeleninové nákypy v kombinaci se sýrovými nebo smetanovými omáčkami.
Co košťálová a stonková zelenina obsahuje
Vysoký podíl vlákniny v košťálové a stonkové zelenině je zdravý především pro trávení. Další výhodou stonkové zeleniny je její posilující účinek na imunitu, který zaručuje velké množství různých vitaminů. U košťálové zeleniny naopak převažuje podíl minerálních látek, který zajišťuje zdravý metabolismus. Košťálová a stonková zelenina navíc obsahuje řadu sekundárních rostlinných látek, které mají antioxidační a vazodilatační účinek.
