Rýžová mouka: bezlepková

Rýžová mouka je velmi závislá na použitém druhu rýže. Obvyklá je bílá rýžová mouka, ale existuje i hnědá rýžová mouka. Konzistence bílé rýžové mouky je srovnatelná s obilnou moukou, přičemž rýžová mouka je podstatně jemnější než ta z obilí. Bílá rýžová mouka pochází z leštěných rýžových zrn. Hnědá rýžová mouka z celých, hnědých zrn. Rýžová mouka se přednostně používá v asijské kuchyni a je přirozeně bezlepková.

Rýže se jako plodina pěstuje už přinejmenším 7 000 let. Zemí původu je Čína, odkud se rýže rozšířila. Archeologické nálezy ukazují na to, že také v Indii se již před 6 000 lety pěstovala rýže.

Rýžovou mouku je možné použít k pečení a je alternativou ke škrobové moučce z pšenice nebo brambor. V rýžové mouce ovšem chybí gluten (lepek), proto se nehodí k pečení chleba. Pojem lepek označuje směs bílkovin, lipidů a sacharidů. Tato směs vykazuje po přidání vody zvláštní elastické vlastnosti a umožňuje dobrou strukturu výsledného těsta. Mnoho obilných mouk obsahuje lepek, a proto mají mnohem lepší pečicí vlastnosti. V asijské kuchyni se rýžová mouka používá k výrobě těstovin.

Při vaření se může používat jako pojivo podobně jako škrobová moučka. Zejména v thajské kuchyni se jemně mletá rýžová mouka používá v mnoha pokrmech. Hojně se používá například jako pojivo do omáček, ale hodí se i do těsta ke smažení. Při výrobě dezertů je mouka vhodná zejména jako pojivo do pudinků. Rýžová mouka by se měla skladovat vzduchotěsně a v suchu na tmavém místě. Ideálně v uzavíratelné nádobě a při teplotě do 20 °C.

Rýžová mouka obsahuje minerální látky draslík, vápník, hořčík a železo. Naopak neobsahuje téměř žádné vitaminy.