Hlíznatá zelenina: spousta energie
Hlíznatá zelenina je souhrnný pojem pro různé druhy zeleniny. Zřejmé je, že jedlé části hlíznaté zeleniny rostou vždy pod zemí. Prvotní výhonek rostliny se při růstu zahušťuje do hlízovitého zásobního orgánu. Proto se jedlá část nenazývá kořen, ale oddenek.
Hlíznatá zelenina má tyto speciální vlastnosti
Hlíznatá zelenina má především vysoký obsah energie, a proto je ideální jako sytá příloha k vydatným jídlům. Další výhodou hlíznaté zeleniny je její zásaditost. Výborně tak působí proti kyselosti mléčných a masných výrobků. Dále zralá hlíznatá zelenina obsahuje mnoho životně důležitých a minerálních látek, které posilují imunitní systém těla. Vzhledem k tomu, že hlíznatá zelenina roste pod zemí, obsahuje mnoho antibakteriálních látek, které pomáhají v boji proti choroboplodným zárodkům.
Víte, jaké druhy patří ke hlíznaté zelenině?
Co se týče chuti, hlíznatá zelenina má obvykle šťavnaté, lehce trpce nasládlé a štiplavé aroma. Hlíznatou zeleninu je možné z velké části konzumovat syrovou, většina se ovšem před použitím buď vaří, dusí nebo peče, a také se nakládá a fermentuje. Zřejmě nejznámější zástupci hlíznaté zeleniny jsou následující:
- bulvový celer
- kedluben
- ředkvičky
- řepa
- tuřín
- brambory
- křen
- kořen petržele
- červená řepa
- vodnice
Exotičtější je pastinák, zázvor, wasabi, taro, kurkuma, galgant, maca a arakača.
Odkud hlíznatá zelenina původně pochází?
Hlíznatou zeleninu používají lidé jako potravinu již po tisíciletí. Původně se však k tomuto účelu používaly divoké formy, které se nejprve jedly syrové nebo se připravovaly na ohni. Jak se člověk postupně usadil, začal také pěstovat hlíznatou zeleninu, především řepu. V Jižní Americe pěstovaly již první kultury různé druhy hlíznaté zeleniny, která se pak během kolonizace postupně rozšířila do zbývajících částí světa. V římských dobách byla hlíznatá zelenina základní potravinou, a proto dostala podnázev „pastinák“, který se však dnes používá pouze pro vlastní potravinu pastinák.
Dnes se hlíznatá zelenina pěstuje téměř všude na světě, především v kontinentálních klimatických zónách. Hlavní pěstitelskou zemí exotické hlíznaté zeleniny je Čínská lidová republika. Ale také v Německu, Rusku a v Severní Americe je pěstování hlíznaté zeleniny velmi rozšířené.
Kdy je sezóna hlíznaté zeleniny?
Jelikož se hlíznatá zelenina pěstuje po celém světě, je k dostání po celý rok. Po sklizni se hlíznatá zelenina buď dostává přímo čerstvá od obchodu nebo se zpracovává na další potraviny.
K čemu lze hlíznatou zeleninu využít a jak ji správně skladovat?
Hlíznatá zelenina se používá v mnoha formách. Například brambory jsou oblíbenou přílohou k vydatným jídlům nebo jako hlavní přísada pro přípravu různých bramborových pokrmům. Dále jsou některé druhy hlíznaté zeleniny oblíbené jako koření. Zázvor a kurkuma jsou například oblíbené koření, zatímco z cukrové řepy se vyrábí cukr. Rovněž oblíbené je použití hlíznaté zeleniny při přípravě chutných salátů, do nichž se hlíznatá zelenina většinou přidává jako naložená, například červená řepa. Mnoho druhů hlíznaté zeleniny lze jíst v zásadě syrové, často se však vaří, dusí nebo smaží. Většina hlíznaté zeleniny by se měla skladovat v temnu a chladu.
Co hlíznatá zelenina obsahuje
Hlíznatá zelenina je poměrně vysoce kalorická potravina, v průměru obsahuje 50 až 100 kalorií na 100 gramů. Ty se dělí na: jeden až tři gramy bílkovin, 10 až 15 gramů sacharidů a maximálně 0,5 gramu tuku na 100 gramů. Hlíznatá zelenina tak poskytuje především sacharidy ve formě škrobu. Ve zralé hlíznaté zelenině je ale také spousta mikroživin.
Jako extrémně zásaditá potravina obsahuje hlíznatá zelenina většinou mezi 200 a 400 miligramy draslíku na 100 gramů. Dále zralá hlíznatá zelenina obsahuje ještě hořčík, vápník a železo. Tato hlíznatá zelenina poskytuje také životně důležité látky, v průměru asi 5 až 15 miligramů vitaminu C a malé množství vitaminu B6. Hlíznatá zelenina má proto vysloveně příznivý nutriční profil, a proto je v mnoha kulturách stále považována za základní potravinu.
